Každý pes, i ten nejmenší, by měl ovládat několik základních povelů. Proč? Některé povely jsou nutné pro klidné soužití ve vašem domě nebo paneláku, jiné mohou pejskovi dokonce zachránit život. Nemluvím teď o povelech jen pro velká plemena, ale opravdu o povelech "pro život", jak je mnoho z nás používá (v různých obměnách) doma, při komunikaci se svými psy. Tento článek neberte jako návod cvičitelky, ale jako léty odzkoušený typ, co je dobré pejska naučit, aby se vám s ním dobře žilo, a na druhou stranu, aby on znal své hranice a věděl, co od něj žádáte.
MÍSTO
Každý z nás má doma "své" místo. Svou židli, postel, oblečení,boty... Stejně tak by zcela přirozeně měl mít toto místo náš pes. Každopádně svůj pelíšek (není dobré, aby za něj považoval vaši postel, i když ho občas pozvete), své misky na vodu a potravu, svůj obojek a vodítko a své hračky.
Povel "místo" byl měl psa přimět, aby se odebral na "své místo", což je zpravidla jeho pelech. Jeho pelech by pro něj měl být příjemným místem odpočinku a klidu, ne trestnou zónou, i když někdy bude na své místo možná odeslán, když něco vyvede.
Proč by měl pes tento povel znát? V průběhu času nastanou situace, kdy jej oceníte např. rozbijete sklenici a nechcete, aby pes pobíhal ve střepech a poranil se, nebo někdo zazvoní a pes by se nejraději vyřítil na osobu za dveřmi, nebo přijde někdo s dětmi a vy si nejste jisti, jak na psa zareagují, a další a další situace. Pro nás je povel "místo" také synonymem slova "dobrou noc" nebo "nashlednou". Když řekneme "místo" večer, naši psi si vlezou do svých pelíšků a vědí, že se jde spát, když totéž řekneme ráno, znamená to, že jdeme do práce nebo do školy a naši hafani opět vlezou na svá "místa" a pomyslně nám zamávají na rozloučenou. Nemusíme s nimi hrát na schovávanou a oblbovat je, když odcházíme pryč, ani se bát srdceryvných scén, protože všechno má své "místo".
Jak pejska tento povel učit? Nejlépe hned od počátku, když ho přinesete domů. Připravte mu jeho pelíšek a pokaždé, když jej tam dáte, opakujte slovo "místo" nebo "místečko", jak je komu libo. Večer při ukládání, nebo když štěně usíná, přidávejte "na místo". Pokud tam pejsek veleze sám, moc ho pochvalte a odměňte. Chce to trpělivost a čas, ale pes záhy pochopí, kde je jeho místo. Bude klidnější a vy taky, protože v jeho životě bude potřebný řád.
KE MNĚ
Toto je vysloveně povel zachraňující život. Pokud ho váš pes umí, můžete mu zabránit, aby vběhl pod jedoucí auto nebo do spárů jiného psa, který by jej mohl vážně zranit nebo zabít.
S nácvikem vůbec neotálejte. Malá štěňata mají přirozenou potřebu následovat svého pána, proto toto období nepropásněte a začněte s nácvikem ihned.
Na procházky s sebou nosíme "kouzelnou kapsičku", tedy ona není zas tak kouzelná, ale ryze praktická. Z jedné strany jsou zde sáčky na exkrementy a z druhé zase odměny. Nicméně kouzlo opravdu funguje. Na štěňátko voláme "ke mě" (z počátku lépe v podřepu) a jakmile přiběhne, dostane dobrotu, to opakujeme v různých intervelech, nejlépe tak, aby bylo ještě ve střehu. Ví, že se vyplatí přijít.
Nácvik ale provádíme v místech, kde se nepohybují jiní psi a ve chvíli, kdy jsme si více méně jistí, že pes poslechne. Není dobré, aby si pes zvykl vykonávat tento povel, jenom když se mu chce. Tím je rázem smysl pryč.
Pokud se pes zdráhá přijít, ponechejte ho na dlouhém vodítku a po vydání povelu (pokud sám nejde) jej k sobě lehce přitáhněte a ihned odměňte. Tento povel je potřeba opravdu dovést k dokonalosti. Dokud si nejste jistí, nepouštějte psa na volno, obzvláště pokud má sklony k útěku, štvaní zvěře, pokud jste na frekventovaných místech, nebo kde je více psů. Mohlo by ho to stát život. Jestliže k vám pes nechce přijít, měli byste jej doběhnout a přimět ho povel zopakovat správně, nikoliv jej trestat, když k vám konečně doběhne, pak by si totiž spojil povel ke mně s trestem a příště by se vám raději obloukem vyhnul. Dbejte na to, aby povel ke mně byl spojen s něčím příjemným, s něčím, proč stojí za to přijít.
Pravidla psí výchovy :o)