Rudná 15.11.2008
Na dnešním letos posledním tréninku v coursingu nám počasíčko opravdu přálo i přes to,že je polovina listopadu. Prostě teta Barča umí poručit slunci i dešti a naplánovala to parádně. :o)
S paničkou jsme brzo ráno vyrazily směr Rudná pod Pradědem. A můžu přiznat, že můj poslední trénink jsem si opravdu vychutnala. První běh jsem běžela jako párový s Montym. U startu si strejda Karel dělal legrandu, ať se pořádně na tu trať podívám a zase se mi něco nestane, jak jsem minule měla otřes mozku. Jako vždy jsem si chtěla "trošku" nadběhnout a nějak mi to nevyšlo, neboť jsem parťákovi zkřížila cestu a v plné rychlosti jsme se srazili. On tedy běžel dál, ale já si musela udělat kotrmelec a pak se chvilku válet na zádičkách, abych se pořádně zašpinila, ať z toho taky něco mají i diváci.
Na druhý běh se tudíž teta rozhodla, že poběžím sólo a budou mi střapeček pěkně zastavovat. Před startem říkala paní fotografka paničce, že ji mrzí, že ten kotrmelec nestihla vyfotit. A teta Barča řekla, že zvládnu i druhej. Čemuž však panička nevěřila. Vždyť jsem běžela sama, tak s kým bych se mohla srazit, že jo? No ale opět jsem diváky nezklamala a tentokráte to byl hned dvojtý kotrmelec, nožičky horem, postavit a běžet vzorně dál bez nadbíhání. Nevím jak se mi na té rovince podařilo, ale prostě jsem tak zakopla (asi o stéblo trávy či co), že z toho byl ještě větší karambol jak v kole prvním.
Tak padlo rozhodnutí, že půjdu ještě do kola třetího. Tentokráte si teta namyslela, že se bude jednat o běh hromadný. Běželo nás hned 5 pejsků. Na to se hned ozvala panička, že mám víc možností na srážku. To byla teda hloupá legranda. Takovou radost jí přeci udělat nemůžu. A tak jsem běžela vzorně, jako nikdy před tím. Alespoň jeden běh jsem byla šikovná, ale i tak jsem si odnesla novou přezdívku a to sebedestruktivní pes.
Jelikož jela panička se mnou sama, tak nám neměl kdo fotit.
Moc proto děkujeme všem fotografům za parádní záběry. Naše něco málo najdete tady.
